-„Do sklepení! Osvobodit zajaté dospěláky. Tohle sami
nezvládneme,“ dohodly se děti šeptem a potichoučku se vydaly
dlouhou chodbou ke schodům do sklepa...
Hlídali je dva smradlaví Virusáci:
Co teď? Aha! Měli s sebou přece tu rýži.
Jeník si nabral plnou hrst rýže a šup – hodil ji jednomu ze smraďochů
do obličeje.
-„Aaaaa!“ zaječel Virusák. „Tady straší, straší!“
-„Neblázni! Nikdo tady není, straší ti leda ve věži“ řekl druhý Virusák,
ale my dobře víme, že tam byly neviditelné děti.
Teď nabrala plnou hrst rýže Alžbětka a hodila ji do obličeje tomu
druhému – šup!
-„Haaaaa! Co to bylo?“ rozčílil se.
-„Aaaaah! Já ti to říkal! O-O-Opravdu tu straší! Já se bo-bo-bojim!“ a
tak se roztřásl strachy, že praskl a zmizel. Prásk!
-„Grrrr! Ty hlupáku! Ale já už na to přijdu, co to bylo!“ a začal
čmuchat kolem a už se blížil k vyděšené Alžbětce. Ještěže ji neviděl!
Jeník pohotově vytáhl svou pistolku a stříknul mu přímo do obličeje.
Virusák se nestačil ani leknout, ani roztřást, a rovnou prasknul. Jako
mýdlová bublina. Prásk! Vidíte, jak je mýdlo důležité?
-„Prima. Jdeme dál!“ řekl Jeník „Pojď!“
Teď se mohli vydat po schodech do sklepa.
Naštěstí byli Virusáci trošku hloupí a nechali klíče ve dveřích zvenku,
a tak je všechny rychle odemkli – cvak, cvak, cvak, cvak, cvak... Ven
vyšla spousta doktorů a doktorek a zubařů a zubařek a lékárníků a
lékárnic v bílých pláštích, sestřiček v bílých šatech, hygieniků v
oblecích a kravatách, a hasičů v uniformách a helmách.
Nemohli uvěřit, kdo je to vysvobodil. Opravdoví malí hrdinové! Ale
na oslavy teď nebyl čas! Zeptali se dětí, jak to dokázaly. A Jeník s
Alžbětkou jim o překot vyprávěli, že když si pořádně vydrbeš ruce
mýdlem a dezinfekcí, jsi pro Virusáky neviditelný, a že drakovi jde o
kapénkový lektvar – fuj! – a ten pro něj od lidí, co onemocní kašlavou
nemocí, sbírají ti smraďoši. A to jsou pěkní strašpytlové, a když se
bojí, prasknou jako bublina, a je po nich!
To o dezinfekci a neviditelnosti zajatci samozřejmě dobře věděli,
vždyť právě proto je dal drak Koroňák zavřít, aby nemohli lidem
poradit a zachránit je. Ale to s tím kapénkovým lektvarem a že jsou
Virusáci takoví zbabělci, to tedy nevěděli, to byla pro ně novinka! Tak
v tom to všechno vězí, to jsou teda věci!
Rozdělili se a nenápadně se vydali tam, kde bylo mýdlo a dezinfekce.
Byli na Ministerstvu zdravotnictví, takže ho samozřejmě bylo všude
dost, protože tady obzvlášť dbají na hygienu.
Cestou vypustili ze zamčených kanceláří i svoje uvězněné kolegy z
přízemí a prvního patra, a ti si také honem umyli ruce mýdlem a
dezinfekcí. Teď byli všichni neviditelní a nenápadně se vytratili z
Ministerstva – a s sebou odnesli všechno mýdlo a dezinfekci a z
vrátnice i roušky.
Ale domů nešli. Vydali se do všech koutů království, aby vyléčili
všechny nemocné od té zlé kašlavé nemoci. Dnem i nocí se o ně
obětavě starali, ale některým už pomoct nemohli a z toho byli moc a
moc smutní. Většinu lidí však zachránili a všem také pověděli, jak se
můžou sami bránit: když budou nosit roušky a kašlat jen do kapesníků
a pšíkat do rukávu, tak budou mít Virusáci smůlu, protože se
nedostanou ani k jediné jejich kapičce, co nám, když kašleme a
pšíkáme, stříkají z nosu a pusy, a tím pádem nebudou moct pro draka
vyrábět ten jeho ošklivý kapénkový lektvar. Taky lidem vysvětlili, jací
jsou ti smradoši strašpytlové. Že strach lidí jim dodává sílu, a tak,
když už se jich nebudou bát, a občas na ně třeba zhurta dupnou nebo
bafnou, anebo je děti nějak strašidelně nakreslí nebo vymodelují, a
pak jim ty obrázky a pajďuláky ukážou, tak se Virusáci strašně leknou
a prasknou strachy. A zlý drak Koroňák přijde o všechny svoje
pomocníky.
No, když drak zjistil, že všichni jeho zajatci utekli, strašlivě se rozzuřil
a tím Virusáky tak moc vyděsil, že jich spousta radši dobrovolně
praskla – prásk, prásk, prásk...!
I ti ostatní nakonec do jednoho vymizeli, protože se lidé začali řídit
těmi dobrými radami. Nestalo se to hned. Nějaký čas to trvalo, protože
Virusáci se vztekle bránili a vyhrožovali těmi svými chapadélky,
prskali a vrčeli, vypouštěli smrad a svíjeli se. Ale lidé se nedali, a
nakonec nad nimi slavně zvítězili!
Drak zůstal úplně sám a už neměl komu poroučet. Už neměl žádné
vojsko, za které by se mohl schovat a vůbec žádnou sílu – ukázalo se
totiž, že je to jen neškodný řvoun. No prostě velká ostuda. Policisté a
hasiči ho společnými silami vyhnali za hranice království, a drak
odletěl daleko daleko do své Říše.
Všichni se radovali a volali: „Hurá! Hurá! Hurá!“ Třikrát hurá pro
naše doktory, sestřičky, lékárníky, hygieniky, epidemiology, hasiče a
policisty, a třikrát hurá pro Jeníka s Alžbětkou, že je osvobodili ze
zajetí!
„Kdopak by se draka bál?!
Smrdí, křičí, je to tak.
Přitom stačí trocha mýdla
a přes pusu rouška,
dát za obě ouška,
a zlý drak
zmizí pak!“
Prozpěvovali si teď všichni a těšili se, že bude zase všechno tak, jako
dřív. Dospěláci začali chodit do práce, děti se radovaly, že můžou
konečně do školy za svými kamarády a hodnou paní učitelkou.
A Jeník s Alžbětkou, maminkou a tatínkem odjeli navštívit babičku a
dědečka, i když vůbec nebyla neděle. To bylo objímání a radosti!
Dědeček ještě trochu kašlal, mezitím byl totiž vážně nemocný, to
proto maminka tak často plakala, ale teď už to bylo mnohem lepší.
Děti seděly u jeho postele, hladily ho po ruce a dlouho mu vyprávěly,
co všechno se jim přihodilo.
Dokonce i Pardík s Bertíkem se teď kamarádili, jakou měli radost, že
to všechno dobře dopadlo, a šli se spolu proběhnout do zahrady!
Lidé v království ještě nějaký čas nosili roušky, dokud nevyvanul
všechen ten protivný smrad z Virusáků, a ruce, ty si budou co? Ano,
pečlivě mýt dál, aby se drak už nikdy nemohl vrátit!
A vy děti, si je myjte taky. A venku hezky noste roušky. A víte co
ještě? Proti Virusákům můžete bojovat i vy! No ano! Co kdybyste si
teď nakreslily nebo vymodelovaly svého ošklivého Virusáka a daly ho
za okno? Až poletí kolem, lekne se a praskne jako mýdlová bublina!
Prásk! A bude to.
*Pohádku napsaly a vymyslely sestry Klára Veselská a Alice Čop, výborným nápadem přispěla jejich
maminka, Eva Veselská, dalšími prima nápady přispěl a draka, kterého si děti můžou vybarvit podle
svého, nakreslil Kajetan Čop, ostatní obrázky namalovali žáci ZŠ Miha Pinter Toledo, ZŠ Plešivec a
CVIU (Velenje, Slovinsko), pod vedením učitele Roberta Klančnika.
**Mgr. Klára Veselská je dětský klinický psycholog a psychoterapeut, Mg.A. Alice Čop je
divadelnice, která se už 20 let věnuje autorské tvorbě pro děti.
V současné době řada dětí (i dospělých) zažívá v situaci ohledně koronaviru pochopitelně pocity stresu
a nejistoty, protože nikdo s těmito opatřeními nemáme zkušenost, situace se mění každý den a navíc se
nám všem změnil navyklý způsob života. Zejména děti potřebují zachovat běžný denní režim, který
jim jinak poskytuje pocit bezpečí, protože zajišťuje předvídatelnost života. Pohádky a příběhy můžou
dětem pomoct se s těžkými situacemi vyrovnat, lépe je pochopit, vnést do reality života i humor. Proto
spojily svoje síly a společně napsaly tenhle interaktivní příběh „O zlém draku Koroňákovi a jak ho
všichni společně porazili“. Všechny děti se můžou zapojit do boje se zlým drakem. Jak? To se dozvíte
na konci příběhu!
© 2020 Klára Veselská a Alice Čop